Ztracený obzor

Píše se rok 1931. Mezi bílými obyvateli, jež je potřeba evakuovat ze vzbouřeného Bakulu do Péšávaru, je i čtveřice pasažérů, která odlétá speciálním malým letadlem. Je zde britský konzul Hugh Conway, mladý vicekonzul Charles Mallison, Američan Henry Barnard a misionářka Roberta Brinklowová. Nedlouho po startu však se znepokojením zjistí, že jejich letadlo je uneseno – záhadný pilot místo k Péšávaru zamíří do odlehlých, neprobádaných končin tibetských velehor. Nedobrovolné dobrodružství pasažérů uneseného letadla končí šťastnou náhodou: pilot sice po nouzovém přistání zemře, avšak oni se nakonec dostanou do nedalekého kláštera Šangrí-la na svahu zasněžených velehor nad pohádkově nádherným údolím. Pro několik desítek obyvatel lámaserie je Šangrí-la pozemským rájem. Připadá tak i čtveřici poutníků – ovšem jen do chvíle, než zjistí, že odsud není úniku. Lámové zde žijí plným duchovním životem, oproštěni od vazeb s vnějším světem se oddávají hudbě, studiu, četbě a meditacím. Neplatí zde dokonce ani zákony času a biologického stárnutí, všichni lámové se dožívají neuvěřitelně vysokého věku. Přijmou-li nově příchozí jejich způsob života za svůj, mohou časem i oni dosáhnout takového vnitřního klidu a míru. Na skutečnost, že se stali zajatci Šangrí-la, reaguje každá ze čtyř postav, reprezentujících různé lidské charaktery, po svém.