Spiritualita všedního dne

Autor se věnuje hlubšímu vnímání spirituality a otázkám, které s tím souvisí, jako jsou lidské tázání po otázce, kdo je člověk, jaká jeho podstata a smysl. Za podstatu osobní spirituality považuje obrácení se do sebe, k svému vlastnímu zdroji bytí, a aktivní, průběžné učení se žít z pramene, kterým je náš vlastní život. Zaměřuje se také na sílu prožitku a tvůrčí hledání vlastních cest, k tomu jak a čím vlastně chceme svou duši obohatit. Důležitou metaforou je mu „okno spirituality“ jako symbolický výraz pro proces otevírání se posvátnému. Věnuje se významu rituálů, výhodám i potenciálním slabým místům jak tradičních náboženských přístupů ke spiritualitě, tak nových – konzervativních i tvůrčích. V druhé části knihy pak systematicky představuje některé z cest, jak si vytvářet vlastní spirituální praxi, případně jak takto pracovat ve skupině nebo pro skupinu.