Smáli se Galileovi: Jak velcí vynálezci vytřeli zrak svým kritikům

Když Galileo poprvé přišel s myšlenkou, že Země není středem vesmíru, tak se mu vysmáli. O rádiu ještě před sto lety kdosi prohlásil: „Ta bezdrátová hudební krabice nemá žádnou obchodní hodnotu. Kdo by platil za zprávu, která není učena jasně dané osobě!“ Něco podobného říkali o televizi: „Americké rodiny nebudou sedět okolo překližkové krabice a hodiny na ni zírat.“ Telefon byl ústy ředitele Britské pošty odmítnut jako bezvýznamná hračka se slovy: „Díky, máme skvělé poslíčky.“ Jednatel společnost IBM si myslel, že na celém světě se prodá maximálně pět počítačů. Naštěstí pro něj (i pro nás) to jeho syn viděl jinak. A tryskový motor, který změnil život nám všem, málem stál Franka Whittla ten jeho, ale on to nevzdal. Členům Beatles bylo zase řečeno, že kytarovým kapelám už pomalu odzvonilo, a Elvisovi radili, ať jde radši řídit kamion…
A o tom je celá tato kniha – o tom, jak si někdo někde řekl: „Tohle by se dalo udělat líp“, a pak strávil roky vymýšlením. Někdy se už nelze dopátrat, jak to bylo, ale u spousty vynálezů víme přesně, kdo je objevil a jak. Ve čtivé, poutavě napsané knížce britského historika a spisovatele Alberta Jacka se dočtete příběhy nejrůznějších vynálezů a vynálezců, kteří navzdory pochybnostem svých souputníků uspěli a změnili svět.