Šalamoun a královna ze Sáby

Když Bůh tvořil lidi, vytvořil muže a ženu jako hliněnou sošku, kterou hodil na zem a rozbil ji. Pouze tyto dvě oddělené půlky se k sobě hodí a je zcela mimořádným darem života, když se vzájemně najdou. Moudrost krále Šalamouna byla legendární už za jeho života. Zvěst o ní se donesla až do vzdálené královské říše Sába, která zbohatla a získala moc díky obchodu s kadidlem. V hlavním městě Marjabu panovala Bilkis Balmaka, královna ze Sáby. Otec ji odmalička vychovával jako následnici trůnu. Svou nelehkou úlohu zvládala ve světě, v němž dominantní roli hráli muži, obratně a moudře. Nechala například rozšířit přehradní hráz, což vedlo k ještě větším úrodám, a navíc si tím získala i srdce lidu. Bilkis však nebyla jen panovnice, ale i žena, která věděla, že pouze jeden muž je jí opravdu hoden – král Šalamoun. Jakmile nabyla dojmu, že svou vládu dostatečně upevnila, vypravila se do Jeruzaléma, aby tam hledala štěstí svého života. V Jeruzalémě panoval král Šalamoun, jehož moudré rozsudky a politická rozhodnutí prospívající míru zajistila zemi stabilitu a klid. Nechal zbudovat dlouho toužebně očekávaný chrám, ve kterém byla uložena archa úmluvy. Šalamoun přivítal královnu ze Sáby s veškerou slávou. Netrvalo dlouho a oba si uvědomili, že je k sobě poutá hluboká láska: připadali si jako dvě poloviny hliněné sošky, které se vzájemně našly. Ale královskou říší Sába otřásaly mocenské intriky a Balmak stanula před rozhodnutím, zda naplnění osobního štěstí je pro ni důležitější než blaho sábského lidu…