Polský jezdec

Polský jezdec, částečně autobiografické vypravěčovo rozpomínání, které zahrnuje i paměť jeho předků a mnoha blízkých lidí i sousedů, sleduje tragické, komické i absurdní zvraty v osudech Španělů, neúprosně diktované mocenskými zápasy od zavraždění premiéra Juana Prima roku 1870 až do devadesátých let 20. století. První část románu tvoří pestrá mozaika osobních osudů zachycující životní přeměny v imaginárním severoandaluském městečku Mágině během oné doby. Následujícím dvěma částem dominuje intenzivní milostný příběh, který se odehrává na pozadí vzrušujících společenských událostí.

Kniha je výpovědí o dospívání, o stopách minulosti přecházejících do současnosti, o objevování ztraceného času, o moci probuzené paměti a znovuobjevených vzpomínek, mnohdy nespolehlivých a falešných. Může být naše prožívání úplné, když máme jen částečné vědomí minulosti? Jak jsme se změnili, když nám byly odebrány vzpomínky? Poskytne nám pátrání v minulosti natolik pevnou oporu, abychom se dobrali podstaty přítomnosti i nás samotných? Dlouhé věty zahalené oparem stesku a chladných máginských nocí čtenáře pohltí a vtáhnou do silného příběhu, v němž se může dozvědět mnoho nejen o Španělsku, ale i sám o sobě.

Polský jezdec (španělsky 1991) patří k nejúspěšnějším románům napsaným ve Španělsku po obnovení demokracie a je řazen mezi sto nejlepších španělských románů 20. století.