Nemiř na mě tou věcí

Jsem v nejlepších letech, jestli mi rozumíte, vzrůstu jsem průměrného, váhy žel nadprůměrné a na mých rysech je interesantně znát, jaký jsem býval oslnivý fešák. Mám rád umění a peníze a sprosté vtipy a alkohol. Jsem velice úspěšný. Za studií na poměrně slušné druhořadé internátní škole jsem přišel na to, že ve rvačce může vyhrát celkem každý, pokud je připraven vrazit soupeři prst do oka – takto charakterizuje sám sebe na počátku svého neobyčejného příběhu bezostyšný obchodník s uměním, zhýralý aristokrat, snob a excentrik Charlie Mortdecai, hrdina jen obtížně zařaditelného kultovního díla Kyrila Bonfiglioliho, milovaného svými příznivci pro jedinečnou kombinaci cynického humoru, zápletek jako vystřižených z té nejodvážnější parodie drsné školy a excesů všeho druhu vůbec. První ze série Mortdecaiových dobrodružství, točící se kolem krádeže Goyova plátna z madridského Prada a vyděračské aféry, do níž je zapleten obchodníkův americký klient Milton Krampf, postupně zavádí Charlieho a jeho násilnického sluhu Jocka z poklidu Londýna do čím dál bizarnějších a nebezpečnějších peripetií celého případu, zatímco počet obětí i podivných individuí, jež se staví neohroženému protagonistovi do cesty, setrvale stoupá. Nalezne Charlie cestu z pasti, u níž číhá jeho hlavní protivník, brutální šéf zvláštní policejní jednotky Martland, nebo jej čeká cesta do pekel, kde, jak tuší, nenajde jediný umělecký výtvor a ani kapku alkoholu?