Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl

Bukowského můžeme dnes řadit jak mezi kultovní, tak i kontroverzní autory, jejichž pohled na soudobou společnost byl zbaven všech konvencí a dobových schémat. Jeho poezie (v některých pasážích až surrealisticky laděná) v sobě zahrnuje nejrůznější témata: vzpomínky na dětství a mládí, na období středního věku, v němž propukla až bezuzdná touha užívat dne a darů života za všech okolností. Básně, napsané volným veršem, mají většinou epické jádro a svou drobnou epizodu se vždy pokouší ukončit až provokativní pointou. Bukowski si po jazykové stránce nepřipouští žádné omezení, píše s maximální a šokující otevřeností jak o společenských souvislostech, tak i o událostech intimního charakteru. Měl jsem pěkně nabitý život, lakonicky konstatuje v jedné ze svých básní. A právě o způsobu, jak s tímto nabitým životem naložil, vypovídají tyto texty nejvíce.