Jací jsou? – Španělé

Zábavný průvodce národní povahou Kdokoli se pokouší pochopit Španěly, musí si nejprve uvědomit, že za důležité považují jedině sumu příjemnosti. Co není příjemné, zůstane bez povšimnutí. Čas ve své podstatě je pro Španěly pochopitelně podružný. Jsou přirozeně pohostinní, družní a hluční. Zbožňují užvaněnost a raději mluví, než poslouchají. Proto jsou španělské bary tak rušné: všichni mluví naráz a snaží se překřičet kamarády, vyhrávající hudbu, výherní automaty a fotbalový zápas běžící v televizi. Španělé jsou opravdu velcí blázni do fotbalu, který jim dokonale sedne, protože nabízí příležitost sejít se v hojném počtu a dělat pořádný rámus. Španělé jsou často považováni za lenochy, ve skutečnosti ale za rok odpracují víc hodin než třeba takoví Němci. Jestli jsou méně produktivní, nemůže za to zahálčivost, ale chronická organizační neschopnost. Jsou velmi nedochvilní, což vysvětluje, proč je španělským národním jídlem paella. Je pro ně požehnáním, protože ingredience lze připravit s velkým předstihem. Španělé usedají za volant s hrůzu nahánějícím nadšením šestiletého děcka. Turisté zejména ze severní Evropy svými spořádanými mozky nemohou uvěřit, že by někdo nepokrytě ignoroval pravidla silničního provozu, a mylně předpokládají, že lidé skutečně zastaví na červené nebo odbočí doleva poté, co naznačí takový úmysl. Červená na semaforu je pro Španěla něco jako červený hadr pro býka. Španělé jsou totální závisláci na televizi. Televizory mívají v obýváku, v kuchyni, v ložnicích a v koupelnách, často jeden přesunou na dvorek, na zahradu či na ulici, aby jim nic neuniklo. Zůstanou přilepení k obrazovkám při vyhlašování Oscarů, když je mezi nominovanými filmy nějaký španělský. Nejde ani tolik o to, že by mu chtěli držet palce, ale je to ideální záminka pro ponocování. Tak to má Španělsko rádo – přes den siesta, v noci fiesta.