I když se směju, musím plakat

Hlavní hrdina Míša Kafanke je skrz naskrz smolař. Nejenže se narodil v bývalé NDR, nejenže jeho otec byl žid, a navíc ruský žid, ale ke všemu ještě sloužil jako důstojník Sovětské armády ve východním Německu. A tak míšenec Míša, který svou pruskou matku ani otce – židovského rudoarmějce nikdy nepoznal, není ani ke křesťan, ani žid. Ač vyučený instalatér, samostatně se vzdělával v knihovnách a získal obrovské znalosti ve všech oborech vědy, techniky a umění. Přesto nemá žádné velké ambice kromě jediné: uplatnit svůj vynález ekologického WC. Nepřeje si nic jiného než založit rodinu a v klidu a míru žít s drobnou, krátkozrakou, inteligentní dívkou, která má stejné zalíbení v hudbě a knihách jako on. Jenže osud tomu chce jinak a Míša se čirou náhodou vždycky nachomýtne tam, kde se právě něco děje – při rasových demonstracích skinů v Německu, v době pokusu o puč v Rusku, těsně po válce v Perském zálivu v Iráku, poté ho unesou do Izraele, vzápětí se ocitne v letadle, které Bosňané přinutí přistát v Sarajevu, až se posléze dostane do USA ke své vzdálené sestřenici – pochopitelně zrovna ve dnech černošských nepokojů v Los Angeles. A tak je tenhle obyčejný, nenápadný človíček se smutnýma očima baseta proti své vůli vtažen do víru krvavých válek, ozbrojených konfliktů a náboženských střetnutí, která se odehrávají ve světě v devatesátých letech minulého století, aniž předem tuší, jaká dobrodružství a nebezpečí na něj zase kde čekají…