Generál z rodu rebelů

Jaroslav Selner bojoval s podplukovníkem Karlem Klapálkem a čs. protiletadlovým plukem v pouštním Tobrúku, od podzimu roku 1943 slouží v Anglii ve zpravodajském oddělení plukovníka gšt. Františka Moravce. Na vlastní žádost je odvelen na východní frontu, v září 1944 odlétá do SSSR. Znovu se potkává s Klapálkem, nastupuje jako náčelník štábu k 3. čs. samostatné brigádě. Po těžkých bojích na Dukle a na Slovensku se dostává v květnu 1945 do osvobozené Prahy již jako velitel brigády. Ale ani frontové zkušenosti, válečná vyznamenání či studium na moskevské Akademii generálního štábu neuchránily Jaroslava Selnera před komunistickými perzekucemi v 50. letech minulého století. V r. 1951 je vyhozen z armády i bytu, začíná jako horník na Ostravsku. Plně rehabilitován je až posmrtně v r. 1991. Zajímavé vyprávění doplňují vzpomínky manželky i syna (spoluautor knihy) a úryvky z generálových poznámek a úvah. Fotografie, seznam literatury, rejstřík.