Extáze

Knihu tvoří tři novely: Lorraine se vrací do Livingstonu, Štěstí je zakopanej pes a Neporazitelní. Už sám název souboru novel napovídá, že Welsh opět neopouští své oblíbené a probádané téma, tedy drogy, a otevírá znovu brány i do světa sexu – setkáte se s nekrofilem, pornografickou červenou knihovnou, melounem naplněným spermatem a tak dále a tak dále. Welshovo líčení sexuálních praktik a „libůstek“ je nanejvýš barvité a zcela určitě i ze života, chvílemi vám však při těchto pasážích připadá, že tohle všechno už jste přece tolikrát četli (až podezřele se pasáže z Welshe podobají textům z pera Charlese Bukowského) – nemluvě o tom, že po tomhle světě snad přece jen proboha nechodí tolik úchylů (i když…).
… Extáze se tedy jen hemží lidmi těsně u dna, na dně a někdy i hluboko pod ním. Lidmi, kteří žijí svůj život v barech, klubech, na rave parties a hlavně na drogách. Lidmi, kteří zoufale hledají lásku, lidmi, kteří si myslí, že našli lásku, lidmi, kterým je každá perverzita blízká.

Irvine Welsh je bezesporu velmi nadaný spisovatel, možná by jen neškodilo pustit se do jiných témat než do těch, o kterých psal a vytrvale píše (i zde je jakási podobnost s Bukowskim). A byla by přece škoda zabývat se v šedesáti houseparties a extází. Toho neveselého, chmurného a skličujícího je na tomto světě dost, takže témat je nepřeberné množství. A na plýtvání talentem je život příliš krátký.