Bouvard a Pécuchet

„Kritická encyklopedie ve frašku obrácená“, tak charakterizoval své poslední dílo o dvou vysloužilých písařích nestárnoucí francouzský klasik Gustave Flaubert. Jeho podivínští maloměšťáčtí hrdinové se neúspěšně snaží obsáhnout sumu vědomostí své doby a neohroženě se pouštějí i do jejich praktické aplikace. Komický efekt jejich počínání, které chvílemi připomíná účinkování Laurela a Hardyho na poli poznání, je zprvu nepopiratelný. Jak ovšem provázíme jejich cestu od vědeckého optimismu přes politické rozčarování a křesťanskou víru ke konečné skepsi, jako bychom se spolu s autorem v tomto pokřiveném zrcadle čím dál tím více poznávali. Pomalu, ale jistě se vtírá neodbytný pocit, že se tu kdo, kdo naše obecné lidské pinožení sleduje z perspektivy věčnosti, baví, století nestoletí, také na náš účet.