Až na krev

Povídky Williama Styrona spojuje téma osamělosti intelektuálně založeného jedince, který je přinucen změnit své návyky a ocitne se náhle v prostředí, jež je mu bytostně cizí. Styron zpracoval v pěti povídkách především své osobní zkušenosti: první získal v období druhé světové války, kdy přerušil studia a byl odveden do řad námořní pěchoty, ale dříve než mohl se svou jednotkou zasáhnout do bojů, Japonsko kapitulovalo. Podruhé Styron narukoval k téže zbrani jako rezervista na počátku padesátých let, kdy probíhala válka na korejském poloostrově. Ani tady se žádných bitev nezúčastnil, přesto však dokázal sugestivně zachytit smrtelný strach, jenž ho prostoupil ve chvílích, kdy hrozilo bezprostřední nasazení do probíhajících konfliktů. V silných, pacifistických příbězích Styron přesvědčivě dokumentuje, jak brutálním a ubíjejícím způsobem mohou působit na povahu vzdělaného člověka dimenze vojenského života, jimž se přizpůsobuje jen s největším sebezapřením. Na druhé straně ovšem konstatuje, že v souboji se zlem je zapotřebí přinášet oběti a snad i proto se v jedné z próz přiznává, že „přes averzi ke všemu vojenskému shledávám na životě vojáka všelicos přijatelného a dokonce fascinujícího“.